Po skončení školy má člověk ještě 30 dní času před tím, než by měl opustit státy. Tomuhle období se říká příprava na odlet a většinou je využita k cestování. Já si dal 14 dní roadtripu v Californii, pár dní v New Orleans, pár dní ve Washington DC a asi 6 dní v New York City. Fotky hýr http://x.cilf.cz/1anXZEO
btw. tohle už je opravdu poslední příspěvěk tu na blogu. see y’all later
Druhej semestr jsem zakončil známkama ABB. Ty béčka jsou samozřejmě ukrutně nespravedlivý. Ty předměty byly hodnocený dost netrasparentnim způsobem a skoro všechny testy jsem napsal na A. A myslim, že i final exam (poslední největší zkoušku) jsem nijak výrazně neposral. Tak jsem si pobrečel, ale to je tak jediný, co s tim zmůžu. Nebo teda nevim o způsobu, jak to řešit. A ani to řešit nechci. Tak.
Co mi bude chybět
Naopak co mi vůbec chybět nebude
Cože? Vždyť narozky jsem přece měl před dvěma měsícama. No jo, ale zapomněl jsem se svýmu blogísku pochlubit, co jsem vyváděl, protože je to jedna z těch lepších příležitostí, proč se sejít a popít.
Ještě nikdy předtim jsem se neúčastnil pouštního táboráku. Tak jsem si řekl, proč jeden takovej nezorganizovat na svoje narozky, že. A tak se taky stalo. Objevil jsem úplně free krásně nařezaný dřevo za jednou z popelnic, když jsem brázdil El Pasem na kole a hned to odpoledne jsme se pro něj s Holtem (US kamarád z cyklo obchodu) stavili a naložili.
Dřevo a truck, to jsou totiž dvě nezbytné věci pro táborák v poušti páč bez dřeva neni oheň (haha 
a bez trucku se neni jak dostat krz písečný duny dál od silnice, aby člověk měl trochu soukromí a pokoj od policajtů.
No a jak to dopadlo? Fajnééééé. Dorazilo asi 20 lidí, Holt s jeho spolubydlou pouštěli kántry a zpívali do toho, klobásky s bramborem opékané v popelu dopadly na výbornou, Erick nám dopřával offroad zábavu s jeho 4×4 džípem a já si nakonec (asi i) pochutnal na dortu, kterej jsem si před konzumací omylem vyválel v písku. Návrat s rozbřeskem a.k.a. oslava jak se patří
Na tenle víkend nám Miner Trotters naplánovali kempování v místě zvaném Elephant Butte Lake (v překladu skoro jako sloní zadek). Nakonec se ale přihlásilo málo lidí a výlet byl zrušen. Jenomže co v El Pasu na víkend, že jo. A stanovat jsme ještě nebyli. Inu jal jsem se zařizování a v pátek v šest hodin večer jsme vyjížděli focusem z půjčovny směr sever.
Naše první zastávka v Las Cruses. Fast food jménem Sonic pro ultra líný amíky. Tenle podnik totiž nemá něco jako uvnitř. Člověk zaparkuje venku u cedule, objedná si, zaplatí kartou a jídlo mu donesou do auta, kde si ho pak spokojeně sní.
Když jsme dorazili na místo určení, byla už všude tma. Námi náhodně zvolený místo se ukázalo jako docela výhra v loterii, protože tam nějaká dobrá duše zanechala nemalý množství dřeva na spálení.
Grupen foto se zbytkem posádky – Tony, Margherita, já, Ossi. Dva půjčené stany z UTEP sportovního střediska i se spacákama a vařičem pro jednoho za $15.
Buřty se tu v US a A moc nevedou, tak opejkáme aspoň párky.
Ranní pohled na Elephant Butte Lake.
Tony se toho chopil a hned potom, co si od sousedů vypůjčil kus vařiče, protože ho stačil při smontáži rozbít, začal připravovat slaninovou snídani. (no tfuj tahle věta..)
Ossi přebral iniciativu když došlo na vajíčka. Pánev položená na železný desce to ale teplotně moc nedávala.
Tak jsem jí přehodil na rošt a už jsem ho k tomu radši nepustil.
No a po vydatné snídani samozřejmě zasloužený záda spalující šlofík.
Noc číslo dva a Ossim připravené žampiony vycpané sýrem a obalené slaninou. Zabalit do alobalu a šup s tim do žhavíků. Ňamkaaaa
Tak trochu divadýlko – vysvobození džípa zapadlýho v písku. Dvě typický věci pro Ameriku:
1) obrovskej auťák se zvukem traktoru
2) hloupej týpek stojící za nim. Proč hloupej? Protože vjel s džípem na písčitou pláž. S džípem, kterej má náhon jenom na zadní…
Moje maličkost ležící spící při nedělním ránku. Nocleh pod širákem FTW!
Cestou zpátky jsme se stavili v mexický historický části Las Cruses. Na oběd jsme skočili do restaurace jménem La Posta a tenle papouščinec tam měli ve vchodu. I Laura (holubí papouch co máme doma) se tam poflakovala.
Minulej víkend se v El Pasu konal Jail Break Run. Jak už jsem byl rozběhlej z Color Runu, tak jsem si dal i tohle bahýnko. Ač stálo nehezkejch $55, stálo to za to. Celkem 5km a přes 20 překážek ke zdolání.
Já s Florií a Tonym před poslední nejbahnitějším příkopem.
A po něm
Kdykoliv se naskytne šance opustit na víkend El Paso, neposeda mýho formátu toho prostě musí využít. A tak jsme minulý víkend podnikli výlet do Dallasu. Ještě jsem tam nebyl a mimochodem se tam konal Color Run. Klasika – pět lidí v autě, auto z půjčovny. Tentokrát už jsem měl svobodnější volbu při výběru pujčovny, protože už mi je 25 a nemusim tak platit ten směšnej poplatek pro řidiče mladší 25 let.
Dallas
Do hotelu jsme dorazili kolem 4. hodiny ráno. Následovalo trochu spánku a čekal nás slunečnej pátek v Dallasu. Namířili jsme si to směr Downtown. Nutno říct, že se nám zrovna moc nedařilo. Našel jsem, že se v pátek koná street art festival. Už jsem si ale nezkontroloval, v kolik hodin začíná. A tak jsme tam dorazili hodinu a půl před začátkem. Jako špatný to nebylo, aspoň jsme se vyhli davům a nějakej ten art jsme taky viděli. Pak že se rozhlídnem po Dallasu, ale rozhledna na obrázku byla zavřená a v restauraci ve vrchním patře jsme narazili na nehoráznou krávu, která nás nenechala se ani podívat z okna i přesto, že ta restaurace otevírala až za půl hodiny.
Taky jsme viděli místo a okno, ze kterýho byl zastřelenej JFK. Pecka. Jedno chill pívo a hurá ubytovat se u našeho couchhosta.
Po neuplně fajn začátku naší Dallas experience se na nás usmálo štěstí, protože tenle barák na další dvě noci byl naprosto luxusní.
Hned po příjezdu nás Joel uvítal na baru se slovy: “Tak co vam namícham, hovada!?”. Přesně v tenle moment nám bylo jasný, že z naší plánovaný odpočinkový noci nic nebude a následující den ráno poběžíme v plných barvách .
Tyhle fotky poslouží při navrhování mýho baráčku. Až jednou budu velkej, samozřejmě. Jacuzzi, bazén, bar, kulečník, obří tv, krb. No tak joooo. Tady asi dvě noci vydržíme.
Kde že na to Joel sebral prachy? Taky jsme se ptali. Pracuje jako letovej dirigent (ten cápek, co řídí letovej provoz z věže na letišti) a očividně mu to slušně nese.
Jedna hodina spánku. Budíček v 6:40. 30 minut zběsilý jízdy za neuplně střízliva napříč Dallasem. Vzal jsem pilotáž na sebe, protože pořád lepší veselej Čech za volantem než ne zcela čerstvá Australanka, která nikdy neřídila na pravý straně. Víš jak, YOLO.
Před startem.
Běžíme samozřejmě s úsměvem!!
Uáááááá. A Kat vyhrála cool ledvinku.
Odpoledne chill u bazénu. Večer potom jídlo a pití v podniku jménem Dicks. Něco jako Hooters, akorát že obsluhujou chlapi a chovaj se jak kokoti. Docela fajn nápad
Při nedělní zpáteční cestě jsme se stavili v historickym centru města Fort Worth. Hezkej pohled na americký statky.
Cowboys koněm i duší.
Dobytek kam se podíváš.
S timle dlouhym rohem (longhornem) bych se fakt nechtěl hádat.
sice o tejden pozdejc, ale i to se pocita. Na tohle si clovek rychle zvykne, mexicani chodi vsude pozde 
Asi takle nějak mohl znít úterní telefonát. Někde jsem slyšel, že to bylo ohlášeno v jedenáct dopoledne. Univerzita se však rozhodla zavřít campus až ve dvě hodiny odpoledne. No to neva. I tak mě to odprostilo od odpolední šichty a večerního cvika.
Vyklidit se musely i koleje, a tak jsme se s kámošema sešli na pozdním obědě. Pak jsme nakoupili pivko a hrajíc beach volejbal zevlili pozbytek odpoledne. Když o tom tak přemejšlim, mohlo by se to opakovat častějc
Fejsbukovskej profil UTEP Memes ihned přispěchal s kupou legrácek:
Cesta: http://x.cilf.cz/11OBRfl
Fotky: http://x.cilf.cz/13yA4jI
Spring break, hezky česky jarní prázdniny, se blížil a lidi se začli cukat, co že vlastně budou dělat. Jedna parta se rozhodla užít si těchto bezstarostných deseti dnů pěkně po americku a letět do Cancúnu na pláž. Našli si zájezd na pět dnů asi za $1100 s letenkou, jídlem, ubytováním a chlastem v ceně. Cena to asi neni uplně špatná, ale já si od deseti volných dnů v Americe slibuju trochu víc než jenom kalit – trpět kocovinou – znovu kalit několik dní v řadě. A navíc už jsem v Mexiku byl a stačilo.
Dalších pár jedinců se projevovalo jakože chtěj cestovat. To už se mi zamlouvalo o poznání víc, a tak jsem naplánoval cestu, dal vědět nejoblíbenějším lidem, jestli jsou pro. Společnýma silama jsme dovybrali zbytek posádky, protože auto neni nafukovací a pro vejlet je alfou omegou ta správná parta. Asi měsíc předem jsme začli plánovat, vybírat co chceme vidět, kde chceme a nechceme spát atp.
Když si v Americe půjčujete auto, cenu pro nejhloupější poplatek vyhrává “Underage fee”. Řidič, kterýmu ještě nebylo 25 let, platí denně navíc $10 – $20, podle půjčovny. Mně se povedlo najít půjčovnu, která tenle poplatek neúčtuje. Stala se tak jednoznačně nejlevnější volbou. Nakonec jsme tak za Mazdu 6 na deset dní zaplatili $715.
Couchsurfing. Skvělej to vynález. Profil jsem měl založenej už leta, ale první zkušenost se surfingem mi pořád chyběla. A jelikož byl CS založenej právě v Americe, řekl jsem si proč to nepokusit. Za zeptání prej nic nedáš, a tak jsem tejden před odjezdem začal rozesílat požadavky na poskytnutí gauče pro pět krutopřísnejch, zábavnejch a krásnejch exchange studentů. Voalá, všude, kde jsme hledali, jsme střechu nad hlavou našli Ušetřit peníze. Při tom poznat místňáky i s jejich stylem života. No proč ne. Z deseti nocí jsme pětkrát spali na gauči a rozhodně nelitujem. Že někde byla špinavá koupelna, že někde spalo pár lidí místo gauče na zemi? No a co, nejsme žádný vořezávátka a zkušenost dobrá Většinou jsme hostitele pozvali na oplátku na jídlo a všichni tak byli spokojený.
Jak tak o tom přemejšlim, tak bych o každym místě, který jsme navštívili, mohl splodit zhruba A4. A to se mi určitě nechce. A stejně by to nikdo nečet Takže sem akorát přihodim plán cesty s pár poznámkama.
3417 miles:
Albuquerque
- Great Sand Dunes
Denver
- NBA game
- Rocky mountains
Salt Lake City
- Bryce Canyon
- Zion National Park
Page
- Horseshoe Bend
- Antelope Canyon
- Grand Canyon
Las Vegas
- Bellagio hotel
Phoenix
- BBQ & Beer fest
- Rodeo
Mormoni jsou super lidi. Grand Canyon kromě toho že je grand je úúúplně nudnej. Pivo máme stejně nejlepší v Čechách. Můj vesnickej původ se nezapře, protože redneck události jako rodeo nebo monstertrucky mně vyloženě baví Už mi chybí akorát wrestling a nascar. Snad se mi poštěstí než odletim. V Bellagiu se platí hlavně za jméno – pokoj byl slabej průměr. Maximální povolená rychlost platí i pro cizince, jak mi bylo vysvětleno ruku v ruce s tučnou pokutičkou. Gopro je super hračka.
A hlavně. People are awesome!
Prvni snimek porizenej novou kamerkou. 720p 120fps.
Tak je to tady, finální várka fotek ze zimního cestování.
Týmovej Beerbong.
Takle se u nás startujou uhlíky na vodnici.
A když budete děti hodný, přijde i DJ.
Na další fotce by byl beer pong, ale to bych ho musel vyfotit
V rámci českýho večera sme ukuchtili bramboráky a dali do placu spoustu českejch lihovin včetně domácí slivovice. Jak chutnala australskýmu Tonymu? Mooooc
Zabralo nám to dvě hodiny přičemž jsme ujeli po klikatých kamenitých cestičkách 15km.
A byla to fuška!
MInulý víkend jsem se opět vydal do Ruidosa. Tentokrát bylo mým cílem připomenout si, jakže se to vlastně stojí na prkně. Sněhu pramálo, ale stačilo. Horší to ale bylo s větrem. Dokonce to s nim bylo tak špatný, že zavřeli všechny lanovky směřující na vrcholek a my se tak museli zabavit na úpatí hory.
Tenle debilní kus provázku se jmenuje Security Leash. Lanovkář mě bez něj nenechal nastoupit, a tak jsem se pro něj musel vrátit do auta. Funguje to asi jako u surfu, kdy jeden konec je přivázanej k noze a druhej k vázání. Moc mi to nedává smysl, protože ta noha je tak jako tak neustále zapnutá ve vázání, ale budiž Ameriko.
Moje +1 pro tenle výlet, protože zbytek výpravy byli Mexičani a já se bál, aby si tam se mnou vůbec někdo povídal anglicky . Na to, že stála na lyžích potřetí v životě dokázala kopec sjet překvapivě rychle.
Jou, to jsem prosím já. Jakože Evropan (narozenej s prknem na nohach) jsem jezdil bez helmy. Né, nepučil jsem si jí, protože ostatní jí taky neměli a já nechtěl vypadat jedinej jako trotl . Na nohach mě hřály vespod tepláky, na vrchu to jistily džíny. Na hoře klasika – triko, mikina a šusťák. Jediný co, tak mi byla trochu zima na ruce, protože rukavice, který jsem našel na bytě na koleji nebyly uplně optimální (řekněme byly jako od babičky). Ale lepší, než kvůli tomuhle jednomu dni kupovat nový.
Příští víkend tam jedeme s ostatníma výměnejma lidma na chatu, tak doufam, že povětrnostní podmínky budou příznivější, a já se tak znova vydam na prkno. Jinak to moc nemá smysl. Chtěl bych zkusit ty černý, protože vypadaj docela lákavě. Pro nás teď fungoval pouze TRIPLE CHAIR #7 (vpravo dole).
Pro představu kolik to tak koštuje:
lanovky $50
půjčení snb, boty, vázání $26
výhra večerního turnaje v pokru na chatě -$50
Sečteno podtrženo víkend na chatě (2 noci přespání, jídlo, pití), cesta tam a zpět, jeden den snowboardu za $150. Díky tomu, že Mexičani neumí pokr, to neni tak zlý
Pohodlně se usaď a vychutnej tu božskou atmosféru.
https://plus.google.com/photos/101843688084881035970/albums/5838546011678230273
Čekuj
https://plus.google.com/photos/101843688084881035970/albums/5838541867844195265
Pokračování příště..
Jsme se zivi a zdravi vratili z Kuby a tady je mala ochutnavka. Byl to jeden velkej nadhernej skanzen
Pac a pusu z Cancunu, kde to na novej rok zborime 
We just came back from Cuba. Here’s a little appetizer
New Year’s Eve in Cancun here we come!
Koupil jsem si sluchatka na amazonu a po dvou tejdnech pouzivani jsem zjistil, ze mi nevyhovujou. Odnesl jsem je na UPS pobocku a jeste ten vecer mi obchod vratil penize.
Dostal jsem taky do posledni korunky penize od pojistovny Generali co jsem platil za navstevu doktora a leky.
Tamtadada, taky uz jsem dostal znamky ze skoly a mam AAB. B protoze matika byla trochu tezsi a ke konci jsem zmeskal par hodin (byly v sobotu)
Skola skoncila minulej patek. Posledni tejden byl trochu hektickej, protoze probihaly tzv. finals, coz je jako nase zkouskovy s tim rozdilem, ze se to vsechno musi stihnout behem sedmi dni. A znamky se pak dozvime asi nekdy okolo vanoc.
Tenle tejden si v praci jedu fulltime. Spolu s kazdodennima rozluckama to vubec neni jednoduchy Co dal? Zejtra se budu stehovat do Miner Village. To jest druhej komplex koleji. Proc? Je to bliz k barum Jo a budu mit vlastni pokoj, coz se cas od casu taky hodi Ptate se, jestli se na Vanoce ukazu doma? Ne! V planu je mesicni pobyt v Mexiku…
V patek odlitam z Juarezu (je to levnejsi) do mesta jmenem Playa del Carmen. Tam se budu valet na plazi od 22. az do 25. Pak si podame spolu s Halvikem a Ossim behem peti dni Kubu a 30. se vracime zpet do Mexika na super ultra mega famfarovou oslavu novyho roku v Cancunu.
Halvik 2. ledna odlita smer NY. Za to ja s Ossim, protoze jsme nejvic hardcore, se vydavame na backpacking skrz Yucatan az do Mexiko City. Mame v planu dat cca 3000km behem 3 tejdnu, tak snad to klapne. Priblizovat se budem vyhradne autobusama. Coz mi pripomina. Vcera jsem se naucil uzitecnou vetu: Por favor no me mates. Volnym prekladem neco jako Prosim nezabijej me. Takze cajk a muzu vyrazit!
Takle teda bude vypadat muj leden v Mexiku.
(Sorry za retardni post bez diakritiky, pisu to v praci )
Protože mě za týden opustí německej spolubydla, zorganizoval jsem rozlučkovou párty. Kde jinde, než ve Vegas. Potřebovali jsme to udělat levně, takže 5 lidí v autě a pokud možno nepujčovat, ale svézt se s majitelem. To se nakonec podařilo a sešli jsme se v super sestavě.
Spící Memo a Francouzska Leslie.
Sluníčko mi zrovna moc nepřálo, každopádně tohle je Welcome to Las Vegas cedule. A asi tam zrovna probíhá svatba nebo co.
Náhodnej hotel.
Cool hotel New York New York s horskou dráhou.
A tenle hotel je náš. Teda dva pokoje a jenom na víkend, ale i to se počítá!
5* pokoj. Docela fajn bydlení.
Tady je i video, protože se mi to všechno nechtělo fotit zvlášť. Nejvíc mě zaujal telefon na záchodě, televize v zrcadle a výřivka v koupelně.
Caesars Fountain of the Gods součástí obrovského podzemního komplexu Caesars Palace.
Pokřivený jezdící schody. Klukovi z vesnice stačí k údivu málo 
Haha. To jsem se takle ráno probudil ne uplně svěží a začal jsem brouzdat televizní nabídkou. Skončilo to mylným objednáním porna, který jsem nakonec ani neviděl. Prej že In Room Entertainment BTW podle těch tří sekund co jsem viděl Movie3172 nedoporučuju 
Fotka s panem ubaleným.
První noc jsme hazardovali ruletu v kasinu Planet Hollywood. Za celou noc jsem prohrál $40, což neni tak špatný. Čekal jsem, že to bude víc. A navíc jsem dostal zdarma drinky v podobný hodnotě, takže cajk.
Druhou noc jsem se trhnul a šel hrát pokr do Harras. Buy-in $60, blindy $1 $2. Moc mi ale nešla karta, takže po prohraný stodolarovce jsem se na to vyprd a šel spát.
A cestou zpátky jsem pět hodin řídil. Vehiklem byla VW Jetta nejnovější model s 2.5 motorem a manuální převodovkou. I s pěti lidma na palubě to šlapalo moc hezky a nebyl problém znatelně překračovat povolenou rychlost. Taky jak jinak, když je před vámi 12 hodinová cesta a vaše auto je na mexickejch značkach, takže na něj fotky neplatí.
Pomalu nám tu končí semestr (tento čtvrtek), a tak je na čase dohnat všechny foteční resty. Zde je přehled, co se u nás navařilo tradičního – ze země odkud jsi pocházejícího.
Flo aus Hannover uvařil schnitzel s hranolkama. Nutno podotknout, že při přípravě spustil požární alarm, a tak se to neobešlo bez návštěvy univerzitní policie. Aspoň že nám policajt nic neujedl. Na fotce Italky Giulia a Christina, které mě bohužel tento semestr opustí, páněč frčí zpátky do Itálie. Jo a ten řízek, ten se dal dokonce i jíst!
Vářka číslo dvě. Nadia nám ukázala její oblíbené a prej i zdravé jídlo jménem spaghetti squash. Taková zvláštní zelenina, která se po upečení naškrábe vidličkou a dá se použít místo těstovin. I tohle jídlo bylo vynikající! Mimochodem, tahle roztomilá Australanka s řeckým původem nás rovněž ještě před Vánoci opustí. Fňuk fňuk.
Ani já jsem si tuhle srandu nenechal ujít a připravil jsem guláš s knedlíky. Na to, že jsem guláš ani knedlíky nikdy předtim nevařil to dopadlo na výbornou. Je to doufam cítit i z tý fotky.
Korejec Jungsoo nic vlastního nepřipravil. Možná to bude tim, že se s námi už tak dva měsíce nebaví. Asiati jsou stejně divný A Edgar, mexický spolubydla, to taky pěkně odflák. Na jeho obranu ale musim říct, že ke škole začal pracovat fulltime, takže ho doma moc nevídáme.
A takle se u nás pěkně prosím meje nádobí
Rozdávat radost by mi prej šlo
Další výlet se odehrál pod taktovkou Miner Trotters. Objednali chatu, nakoupili jídlo, přivezli nás i odvezli. A kamže? Na hory! Asi dvě hodiny od El Pasa. Bohužel sníh se ještě nekonal, takže mam určitě v plánu se tam vrátit v průběhu ledna.
Hned po příjezdu jsme pouští vyprahlí naskákali do jacuzzi.
Tahle moje image se jmenuje Řidič kamionu
Nutno podotknout, že většina výřivníků se po návratu potkala u doktora s kožnímy problémy. Já i přes nespočet pupínků na zadku jsem se k doktoru nevydal. Přeci jenom už jsem letos jednou u doktora byl. Nic se nemá přehánět, že jo. Předepsal jsem si vlastní medicínu – pivo. A voala, po třech dnech bylo po problému
Pohled přímo z balkonu.
Snídáňky.
Pro sobotní aktivitu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Skupina L (lamy) se jela podívat na nudné baráky v downtownu zatímco skupina A (akční a krásní) se vydala na procházku.
O současnou vizáž se před čtyřmi měsíci postaral rozsáhlý požár. Jak už to tak maj amíci ve zvyku, i tahle katastrofa dostala jméno. Little Bear Fire.
Trochu netradiční skupinkova. To je tak, když máte zpomalenou samospoušť.
360 pohled z mini rozhledny.
Skupinka chatařů čekající na sjezd minibusu. Bystré oko spatří hooodně strmou příjezdovou cestu k chatě.
Cestou domu jsme se stavili v casinu. Jmenovalo se to po indiánech. Apači nebo tak nějak. Asi to nebude uplně náhoda, že většina zaměstnanců byli indiáni Na obrázku nefunkční fontána.
A kolik že jsem v casinu prohrál? $20. Za víkend jsem totiž naspal 7 hodin, a tak jsem se při svém stavu neodvážil mít hru jakkoliv pod kontrolou a naprosto bez duše jsem vsadil dvacet babek na červenou barvu v ruletě. No nic, třeba někdy příště
Po dvou měsících zevlení jsem si našel práci. První nabídka přišla na programování augment reality, což by asi bylo i zábavný, ale nabídli málo peněz. V tu chvíli jsem byl totiž ve fázi pohovoru na jinou pozici, placenou dvakrát tolik. Podle přísloví “lepší holub na střeše” jsem první nabídku odmítl a začal se modlit pro druhou Ta taky nakonec klapla. Kdo by taky nechtěl zaměstnat pracovitýho Čecha (kterej se toho nebojí a přijde na pohovor s malililinkatou kocovinkou)
Studentské vízum J1 mi dovoluje pracovat maximálně 20hodin týdně na půdě campusu, což tahle pozice přesně splňuje.
První den jsem musel přijít v osum třicet. Takle brzo jsem ještě nemusel vstávat za tu dobu, co tu jsem. Nutno dodat, že už se to nikdy neopakovalo.
Můj nový šéf Arnoldo mě provedl pro oddělení a představil mě všem možnej i nemožnejm lidem, který jsem stejně během pár minut zapomněl. No neva, stejně je nejspíš k životu potřebovat nebudu. Co ovšem budu potřebovat je počítač podle mýho gusta. Takže instalace sublime text, netbeans, chrome, total commander, winscp, putty a jedem.
Takhle vypadá muj set-up. Inu, víc toho stejně nepotřebuju.
V místnosti se mnou sedí dva mexičani, Julio [chůlio] a Jorje [chorche]. Sranda s nima sice moc neni, ale na druhou stranu nejsou ani na obtíž, takže cajk.
Webové stránky našeho oddělení jsou spravovány v dotnukenet CMS, takže jsem kvůli tomu musel absolvovat workshop. Jediný, co jsem si z toho odnesl byla půlhodina strávená s pěknou sympatickou Alejandrou a dvě delikátní cookies.
Access databázi (jeden soubor přístupnej na jednom počítači) zmigruju do MySQL online databáze a vytvořim k tomu webové stránky. Moje data jsou studenti – výzkumníci, jejich dozorci, kurzy které musí jednotlivé osoby podstoupit aby mohly dále bádat a protokoly, na kterých se podílí.
V práci na mě nikdo nepospíchá a o tom co dělam (technicky) tam vim nejvíc, takže si sám určuju tempo. Je to docela fajn, protože tak mam čas udělat věci pořádně, nastudovat si články, vyřešit emaily, vypracovat úkoly do školy, atd..
Pro MySQL jsem navrhl komplet novou strukturu databáze, protože v Access verzi to byly v podstatě 4 tabulky, z nichž největší měla 150 sloupců. Takle teda ne. Nové schéma jsem si pohodlně nakreslil v Enterprise Architectu a nechal vygenerovat komplet SQL včetně cících klíčů. Teď zrovna píšu migrační skript, který ze starých 4 tabulek přesune data do nové struktury.
Frontend přístupu k databázi se bude odehrávat nad PHP. Akorát čekam, jak bude vypadat muj píseček – nově přidělený server. Na současném serveru, který máme k dispozici, totiž běží PHP 4.3.9. Pro svou práci již využívam Adminer a NotORM. Doufam, že mi do budoucna (boss a PHP verze) povolí aplikaci postavit na Nette. A git, samozřejmě.
Co taky v neděli v El Pasu, a tak jsme se vydali na hike. Já, Florian, Florian und Stefan. Celou cestu nahoru mě bavil pohled na Floriana mého spolubydlu, který předešlou noc nespal, takže dost zřetelně umíral Největší úskalí nedělí. Já se svejma 4 hodinama spánku jsem byl čilej jak rybka.
Ten kaktus má ale pěknej výhled.
Vlastně důvod, proč jsem to absolvoval – další zářez na runkeepru:
http://runkeeper.com/user/cilf/activity/130643568
Po dvou hodinách a téměř kilometru převýšení konečně nahoře. S 2 667 metry je tahle hrouda nejvyšším kopcem Texasu.
Jo jo, bylo tam opravdu větrno (a mrazivo):
http://youtu.be/1UY1TP_J30s
Smaaaaajl
Protože jsme díky německé drezuře byli zpátky o dvě hodiny dříve než bylo naplánováno, jeli jsme ještě zkontrolovat nedaleký kaňon. Tadle procházka se vyplatila – věřte nevěřte, potkali jsme říčku
Den se se dnem sešel a my podnikli výlet do Austinu. Proč? Protože Halloween. Protože Halvík. Víc netřeba dodávat.
Že bude o zábavu postaráno jsme se ujistili už na letišti, kde jsme si půjčovali auto. Ossi (zelené triko) dostal jediný úkol – zůstat sedět v autě na místě řidiče než se vrátíme z půjčovny. Neuposlechl, vystoupil a auto ho ztrestalo. Automaticky se zamklo s klíči v zapalování. Pán z půjčovny ho ovšem umě dokázal odemknout drátem, a tak nebylo třeba konat další paniku. Teda akorát počkat deset minut, než nám protizlodějská ochrana dovolí nastartovat.
Na rozloučenou nám zamávala tahleta obří velryba. Jo, opravdu se vznesla a uletěla. Ani se jí nedivim, v poušti nemaj velryby co pohledávat.
Cesta do Austinu měla podle googlu trvat 9 hodin. Připočtěte si k tomu hodinu časového posunu, špatné odbočení a pár čůracích zastávek. Dorazili jsme asi o tři hodiny později, než bylo plánováno.
První noc jsme načli pozvolna. Unaveni z celodenního cestování jsme šli spát asi po třech hodinách poklidného popíjení. Já spal u Halvíka na koleji, mí čtyři pouštní kamarádi se odebrali na hotel.
Následující den se odehrával v rytmu turismu. Sešli jsme se v texaském Capitolu. Pokračovali jsme návštěvou Graffiti Parku.
Po městě jsme jezdili v šesti lidech – čtyřech vzadu. Když jsem byl ve předu, tak to tak špatný nebylo…
Další zastávkou byla Cathedral of Junk (Katedrála bordelu). Uvítací cedule před dveřmi.
Stavba byla v minulosti o dost větší. Majitel byl však donucen kus katedrály ubourat, aby nepřesahovala stromoví a zároveň byla bezpečnější. Že prý odvezl 4 tuny bordelu při tomto výkonu. I tak katedrála zůstala dvoupatrová.
Historie ve zkratce.
Sám pan Nepořádník se svým nepořádným psem.
Cestou k další destinaci.
Ahhhh. Classic Bratwurst mit echt Coca Cola.
Občerstvili jsme se na místě, kde vedle sebe parkují různá vozítka, karavany a auťáky. Každý si tak přijde na své.
Tenle dortík se jmenoval Michael Jackson. Hehe.
Zdejší park s výhledem na řeku.
Francouzsko-česká kooperace.
Tam asi budu jednou bydlet. A nebo taky uplně někde jinde
Já jakože psychopat, který na potkání infikuje lidi HIV virem (v injekci..). Halvík za Poseidóna.
Downtown. Actually feels like America.
Příjemné místo na posezení.
Jó, všude zeleň a voda! My pouštní lidé jsme tomu jen stěží mohli uvěřit.
Beer garden. Klasická venkovní zahrádka – ne moc obvyklý jev ve zdejších končinách.
Všechny baráčky na Rainey street byly přeměněny na hospůdky. A vlastně proč ne?
Jakub Božínek Halva mi tímto výletem trochu naštval. Mají o dost lépe vyřešený systém společného soužití na koleji. V nájmu si přispívají na jídlo a pití, takže mají postaráno o tři jídla denně. Vaří na střídačku sami studenti. Kdo nechce vařit může třeba mejt hajzly. Podstatné je, že si každý odkroutí čtyři hodiny týdně. Potkávat se sousedy se můžou v několika společenských místnostech. Jídelna, místnost s kulečníkem, párty prostor ve sklepě, párty prostor na střeše. Hm.
Jo a taky tam nemaj žádný mexičany! Oni tam fakt mluví jenom anglicky…
Na proti tomu my tady v El Pasu na koleji žijeme jakoby v paneláku. Sousedy potkáš, ale tim to končí.
Život prostě neni fér Ale zase já se tu budu válet do května, Halvík mizí během šesti týdnů. Cha chá.
Minulou sobotu proběhl juarezový oběd a všechno bylo jakože ok. Až v neděli večer jsem se proběhl na záchod a následně se začal klepat jako ratlík i když náš teploměr ukazoval obvyklých 78(Fárnhajta, za domácí úkol si to přepočítejte). Šel jsem rovnou na kutě, protože mi bylo neskutečně špatně. Hm, na kutě to sice jó, ale následující čtyři hodiny jsem se převaloval ze strany na stranu, svaly mě bolely, zima mi byla. No horší než první prosincová hodina po příjezdu do školy(gympl) na Simsonu. Někdy okolo druhé hodiny ranní se to otočilo a nastaly časy vedra. Nebylo to o nic lepší a vydrželo to až do rána, kdy zdraví lidé vstávají. Nemocný cilf ovšem celou noc nespal, a tak začal alespoň teď dohánět spánkový deficit.
V cca jednu hodinu odpoledne jsem vstal s cílem, že zkusím normálně žít. Nešlo to. Jo a ještě tak každou třetí hodinu jsem si odbíhal na záchod vypustit se. Dodržoval jsem rad Beara Gryllsojc a dostatečně jsem se při průjmu zavlažoval.
Je to nesnesitelný, píšu teda Tomášovi, jestli má nějaký léky na průjem a teplotu. Jeho odpověď “Cože, ty taky?” mě moc nepotěšila. Až v tu chvíli mi došlo, že Florián leží neobvykle dlouho na gauči a moc nemluví. Je to tady, všichni tři máme to podobný a přivezli jsme si to nejspíš z Mexika. Toma to srazilo nejvíc, já na tom byl prostředně a Flo akorát bolela hlava. I tak jsme nechtěli podcenit situaci, protože z Mexika nikdy nic dobrý nepřišlo (snad kromě tequily), a jali jsme se hledat lékařskou pomoc. Bylo nám doporučeno zajít k univerzitnímu doktorovi a.k.a. nejlevnější pomoc. Zavolal jsem tedy univerzitní policii, aby nás tam odvezla, protože Tomáš by to nejspíš neušel. Přece nenecham Čecha pojít na ulici jak nějakýho psa. No jo, ke školnímu doktorovi jsme se dostali 5 minut před jeho zavíračkou, pomohl nám tedy pouze protaženým obličejem. Další zastávka – South West Urgent Care. Podle názvu by se mohlo zdát, že tam už to pude ráz na ráz. E-e. Vyplnit tři papíry, po 30 minutách zjistit, že se ty papíry nejdřív musí odevzdat než se začne cokoliv dít, zaplatit ($85) za vyšetření. Sjet školním autobusem do nejbližší lékarny, objednat v pět hodin léky, který budou k vyzvednutí nejdřív v osum. Nakoupit kuřecí polívky – naše první pondělní jídlo. A v osum hodin hurá znovu do lékárny pro léky ($22). Antibiotika a něco proti bolení hlavy. Sníst prášky a spát po náročnym dni.
Prášky zabraly rychle a hned druhý den už mi bylo líp, přičemž ale kompletně fit jsem byl až ve čtvrtek. Teď ještě sehnat lékařskou zprávu, kterou implicitně člověku nedaj. Budu jí nejspíš potřebovat až budu žebrat u Generali aby mi tu mojí taškařici zaplatili. Viva la mechikóó!
Florian, muj německý spolubydlící, se rozhodl, že ku příležitosti svých 22. narozenin zajedeme na oběd přes hranice do lepší mexické restaurace. To se událo před deseti dny a není uplně náhodou, že o tom píšu s takovým zpožděním. Ale o tom potom..
Jako předkrm nachos s různě pálivými omáčkami..
Jako hlavní chod jsem si dal combo-plate – dvě tacos, jedna chile rellena a jedna enchillada. Do konce už jsem se naučil tyhle základní mexický pokrmy rozeznat a pojmenovat, abych byl schopnej si to taky ne náhodně objednat.
Oslavenec dostal dortík na účet podniku a pro ten správnej fíling mu pučili i sombréro.
Takle nějak zní Happy birthday po mexicku:
Po vydatný chálce sme se šli projít do Central parku. Opravdu tam maj vodu! A díky tomu zvěř z celýho města.
I želví pár se přišel podívat na trhlý Evropany.
Bylo fajn vidět pro změnu něco mokrýho, zelenýho a taky živýho tady v tý poušti. Taky nebylo uplně špatný shledat se s našim autem na parkovišti. A hurá zpátky do Ameriky! Na hranicích se tímto směrem čeká od 30minut do 4hodin. Nevim, jak dlouho jsme zrovna čekali my, protože jsem celou frontu prospal Podle zalomení a bolavosti krku bych tipnul tak dvě hodiny.
Na víkend jsme měli naplánovaný výlet do hor. Pronajmout si chatku s jacuzzi a relaxovat. Bohužel z toho sešlo, a tak byl na řadě plán B. Návštěva nedalekého legendárního steakhousu.
U vstupu si člověk může prohlédnout, co že se mu to vlastně octne na talíři.
Já jsem si vybral 10 ouncový medium rare Rib Eye s opečenou bramborou. Máslo, smetana, coleslaw, fazole a jalapeňos byly k ruce. Prostě lahůdka.
A završil to čokoládový dortík s čokoládou uvnitř a čokoládovým sypáním. Čokoládovější věc jsem v životě nejedl.
Během našeho oběda dostali nažrat i místní divocí kojoti.
Zdejší ranch je něco jako malá zoo.
Asi bych z toho taky nebyl nadšenej, kdybych měl stát celej den na parkovišti.
Tenle bizon na nás byl pěkně naštvanej. A to jsme mu vůbec nic neudělali. No dobře, možná jsme mu trochu nadávali
Nejpohodovější a zároveň nejpomalejší zvíře. Koho mi to tak připomíná
Líp se nám ho naštelovat nepovedlo. I tak je to dobrá fotka.
Psoun prériový. Jestli si někdy koupim domácího mazlíčka, tak to bude tohle zviřátko. Roztomilejší věc jsem dlouho neviděl.
Zleva Luisa (naše mexická kamarádka), Tom (Čech z dopravky), Flo (Němec spolubydla) a Kateřina – čéška taky z dopravky.
Tenle páv se s náma přišel rozloučit při našem odchodu.
Jedna autózní při cestě zpět.
A západ slunce. Přece nemůže chybět západ slunce. Z dálnice s typickým americkým tirákem.
Původně to měl být hike na 3 hodiny tam a tři hodiny zpět. Chtěli jsme vyrazit tak, abychom nahoře byli při západu slunce. Všechno se to protáhlo, takže západ slunce jsme sledovali asi sto metrů od benzinky
Pohled na El Paso a Juarez z pod světel.
Spořivé žárovky tvoří na kopci hvězdu.
Naše parta – francouzka, ve žlutém Tomáš a v pozadí Němec co se mnou bydlí. Tomáš je tu na trochu jinym programu než já. Na konci tohodle roku dostane zdejší titul.
A tuhle potvoru jsme potkali cestou dolu. Brrr. A prej je i jedovatá.
No neni to krása? Je to krása! Pohled ze střechy parkoviště.
Tamtadadá, první návštěva Juarezu. Po měsíci od příletu První dva tejdny jsem se rozkoukával, jeden tejden trvalo zařídit papíry tak, aby mě pustili zpátky do států no a poslední tejden už jsem jenom vyčkával, až se objeví ta správná příležitost. No a hle, na pejntbole jsem potkal Robina, kterej druhej den jel do Juarezu za kámošema grilovat, tak mě vzal s sebou. Zrovna tou dobou (minulou neděli) jsem procházel svým nejtěžším obdobím tady – sundal mě zákeřný druh mexické rýmičky. Proto se mi plán na neděli grilovat, popíjet pivo a sledovat fotbal velice zamlouval a odkejval jsem ho takřka okamžitě.
Robin mě měl vyzvednout ve dvě. Přijel ve čtyři. To je charakteristická vlastnost mexičanů – neumí odhadnout čas. Za pět minut ~ 15-30min. Za půl hodiny ~ 45 – 90minut. Prostě na zabití. Ale zase je dobrý, že se na to dá spolehnout
Cesta přes hranice do Mexika je naprosto bez problémů a bez čekání, stačí zaplatit $2,5 za použití mostu přes řeku. Teda řeku. 10cm potůček. Veškerou vodu kradou lidi kus proti proudu v Novym Mexiku. Po překročení hranic jsme se stavili v masně. Nakoupili jsme pět kilo hovězího masa za $44. Nevim, jak moc je to levný, protože hovězí u nás nekupuju. Ale je to definitivně levnější než tady v El Pasu.
První chod. Něco mezi párkem a klobásou. Kvalita masa se s našim párkovoklobásovym průměrem vůbec nedá srovnávat. Jop, tady se mi bude spokojeně zevlit Na chleba tady člověk nenarazí. I takovejhle kus masa se vloží do kukuřičné placky. Jo a hlavně nezapomenout na rozmačkané avokádo. Vyzkoušejte! Docela cool kombinace.
Jedinou zeleninu, kterou jsem postřehl na grilu, byly jalapeňos papričky. Zabalené v alobalu. Po cca 10 až 15 minutách vyjmout z alobalu a rozdrtit v hmoždíři. Bohužel nevim, jestli do toho pán domu přidal ještě něco jinýho, ale tipnul bych, že ne.
A třeba takle se to pak dá jíst. Jalapeňos na placce, hovězí steak do růžova a avokádo. Nezapomenout na avokádo! Jeden Mechikán si celej steak zabalil do tortily, ale to už mi přišlo přehnaný.
Akvárko. Široké cca 15cm vložené do příčky mezi televizní místností a jídelnou. Nejvíc mě bavily žáby Na následujícím videu je vidět baráček.
Docela strohé vybavení a “odfláknutá” řemeslná práce podle mě dobře vystihují mexickou náturu. Užívaj si života a neřeší. A tohle je prej jeden z těch lepších domů tady v Juarezu.
Je pravda, že to maj dobře vyřešený. Dům je součástí hlídaného komplexu obehnaného plotem a kdo chce dovnitř, musí skrz bránu s vrátnym. Takle tam je cca 50 baráků a uprostřed je travnatá plocha s dětským hřištěm.
To by nebyla ta správná mexická párty bez tequily Mňam.
Po skončení grilování jsme se na pivo a maso složili. Teda oni se složili Před začátkem fotbalového zápasu jsme si jeli vsadit do nedalekého kasína. Já, ačkoliv vim o americkym fotbalu uplný kulový, jsem si správně vybral výherní tým. Vsadil jsem deset dolarů, vyhrál asi 8 a akorát to pokrylo grilovací náklady na jednoho člověka za maso a pivo
Hraniceeeeeeeee
Dostat se zpátky přes hranice nebylo tak jednoduché, jak jsem si to představoval. Úřednici se nelíbila moje italská verze I-94 papíru. Proč italská? No jo, v letadle cestou z Říma jsem tu anglickou vyplnil špatně a letuška mi pak jako náhradní dala italskou. Na letišti v LA to problém nebyl, ale na hranici s Mexikem už se jim to nelíbilo.. 
Tak mě poslali počkat si na novou. Předemnou ve frontě bylo 5 mexičanů. To v neděli v jedenáct v noci při otevřené jedné přepážce znamenalo asi hodinu a půl čekání. Samozřejmě bez možnosti použití mobilního telefonu, protože se bojíme, že jo.
V neděli jsme si byli zahrát pejntbol. Vstupenka stála $25 a nepučovali oblečení, takže jsem hrál v kraťasech a triku, protože tu nic delšího nemam Nakonec to takovej problem nebyl, protože zbraně měly limit rychlosti kuličky 280fps a většina byla nastavena na 260, takže to ani moc nebolelo. Klečet se mi sice moc příjemně neklečelo, ale co už.
Já a Carlos. Btw Carlos má cool mustanga (auto, mami). Asi si necham narůst prsa, protože holkam ho dovolí řídit.
Uprostřed Francouzky, na kraji Italky z naší exchange grupy.
V úterý a ve čtvrtek chodim do školy. Na kampusu máme dvě budovy nabízející jídlo. Teda vypadá to spíš jako jídelní patro v nákupním centru, kde jsou vedle sebe zastoupeny různé fast foody a potravinové řetězce. Já preferuji barák naproti knihovně, protože v knihovně se nesmí dělat hluk, a tak se tam dá po obědě výborně spinkat
Jedno z nejchutnějších a zároveň nejzdravějších jídel k dostání – 6 Meat Deli Stack sandwich. Základem je 6 druhů masa – dva salámy, šunka, roastbeef, krocan a capicola. Já si ho vytunil dvěma druhy salátů, rajčaty, olivami a jalapeňos. S nekonečnou kolou to koštuje $7,73. V průměru se dá na kampusu dobře naobědvat za 6 až 8 dolarů. V tom je zahrnuta studentská sleva 10%.
Včera jsme podnikli výlet na White Sands. V podstatě to jsou náhodné písčité duny uprostřed pouště.
Našli jsme si dostatečně strmou dunu a sjíížděli jí na umělohmotných talířích.
U mě žádná změna, takhle přibližně teď vypadam
Ale ten západ slunce, och!
Ochladilo se přesně vteřinu poté, co zalezlo slunce. O pár okamžiků později nás to tam přestalo bavit a vydali jsme se zpět.
Tegan, naše australská kamarádka, od nás dostala k narozeninám super dárek. Zaplatili jsme jí vstup do ultra zábavného centra srandy. První na programu byly motokáry. Docela bžunda. Hlavně, když náhodou člověk vyfásne nejrychlejší stroj ze všech a vyhraje tak mezinárodní šampionát hehe
Další na řadě byl laser tag. Nikdy předtim jsem to nehrál a při promítání instruktážního videa jsme si dělali ze všeho srandu. Taaakže jsem pak nevěděl, že musim držet i druhou ruku na zbrani, když chci vystřelit :/ No nevadí, před druhou hrou jsem dával větší pozor při sledování videa a se střílející zbraní se hrálo o poznání lépe
Ani tuhle atrakci jsme si nemohli nechat ujít. Bumper boats – docela zákeřnost na veškerou drahou i levnou elektroniku. Nejpodlejší ovšem bylo domluvit se na někoho a natlačit ho pod vodopád, na videu to schytala Hazuki.
Naše parta podruhé. Nalevo (z mého pohledu, ne tvého!) je Florian. Klučina z německa, se kterym sdílim apartmán.
A že by mohla bejt sranda trochu to roztočit. Video mluví za vše. Vlastně ne, neni tam nic o tom, jak pak bylo Japonce po zbytek dne špatně
Když jsme se vydováděli, přesunuli jsme se do italské restaurace. Itálie jsem měl plný zuby, protože k obědu se podávala pizza a večer předtim Italky vařili na koleji, tak jsem si rebelsky dal žebra. Nelitoval jsem jediného sousta.
Tady je našel oslavenkyně Tegan, když dostala zmrzlinový dort. Já chci taky takovou oslavu!!!
Jo a ta mísa uprostřed byla po celý večer zdarma doplňována čerstvým zeleninovým salátem. Oujéé
Včera se tu kromě jiného slavil Labor Day, takže se nešlo do školy. Což mě vlastně ani nijak výrazně nepotěšilo, protože školu v pondělí stejně nemam
I tak co s volným pondělkem, vyrazili jsme se podívat na Mexican Food Festival. A byl to fest fest. Všude hrála mexická hudba, prodávalo se tam přes deset různých druhů mexických pochutin a skoro všechno mi to i chutnalo. Nejvíc asi tahle kombinace: enchiladas a limonáda s příchutí ibišku.
Dneska jsem navštívil posilku a bylo to supéééééér. Veslovací mašiny schopný bezdrátově komunikovat, takže se na nich dá závodit (vyhrál jsem)(ale byla to soupeřka:), běžecká dráha krz celou posilkou, spoustu přístrojů a nářadí. Tam se člověk dovede hezky vyblbnout. Taky je tam zdarma možnost zahrát si pingpong. Vyhrál jsem a za odměnu můžu na jeden den obléct Florii do mého oblečení. Asi si kvůli tomu pořídim nějakej sexy latex obleček
A jako studenti to máme zdarma. Hned vedle je plaveckej bazén. Ten jsem dneska nestihl, protože má v neděli otevřeno jenom do 4.
Včera se tu odehrál největší fotbalový zápas sezóny. A jak taková netradiční sobota probíhá? V průběhu dne si po celém městě na trávnících a parkovištích posedají lidi, griluje se a pije se. To je příprava na zápas, který začíná v půl deváté. Moje náčiní vypadalo následovně:
3litrová kola, 1,75l Bacardi, koncentrát z limetky. Prostě klasickej festivalovej drink Nepil jsem to samozřejmě sám a ještě něco zbylo. Takle velký bacardi za $21, oujé. Jo ta litrová kola se se mnou šla podívat na zápas ale nevydržela to ani do půlky :/
Kapacita stadionu je cca 50000. Tady je i video:
http://youtu.be/6GtJMFO2w1I
Náš tým nakonec zápas prohrál 7 – 24. Stejně všichni věděli, že to tak dopadne
Včera se konala Minerpalooza. Něco jako že se nabudíme na dnešní fotbalovej (pozor! jedná se o americkej fotbal) zápas. Celej den se prodávaly oranžový trička (oranžová a modrá jsou barvy UTEPu). Prostě team spirit jak vyšitej. Od šesti hodin večer se pak v campusu daly hrát hry s možností výhry rozličných předmětů. Od sladkostí až po XBox.
My sme třikrát hráli takovou divnou hru a pokaždý jsme vyhráli sladkosti (nejhorší možná cena). Německej spolubydla se však nedal a umně to směnil za nejlepší cenu – světelnej meč. Pracovně mu řikáme Richard
Málem bych zapomněl – taky hrál DJ.
Dneska druhá hodina matematiky. Učitel je prej děsnej zabiják a vrah nevinnejch dětí takže to je velká výzva dát tenle předmět. Učíme se o pravděpodobnosti a statistice. Příklady modeluje v MATLABu
Video hýr:
http://youtu.be/mflYto5BGuA
Ja!?
Miner Trotters je organizace, která se stará o to, abychom se my exchange studenti nenudili. Včera nás vzali do tradiční mexické restaurace. Konalo se i hudební vystoupení. (na konci videa lze napravo odemě vidět exchange slečny, naproti mně sedí lidi z miner trotters a jejich kamarádi / ky)
Objednal jsem si jídlo “Chihuahua”. Zleva to je fazole s rejží, enchilada, chille relleno und taco. Nejlepší mexický jídlo, jaký jsem kdy jedl. A ani to moc nepálilo. Musim říct, že si začínam čim dál víc chrochtat v pálivym jídle. Ve wallmartu jsem si dokonce koupil čerstvý jalapenos a trénuju i doma
Todleto je prosim asi litrová Texas Margarita($13). Mňam.
Tam ty malý baráčky za dálnicí..
Nastěhoval se mi spolubydlící. Jmenuje se Edgar, je mu 25, studuje stavárnu a je z Mexika. Jeho angličtina je o trochu lepší než moje španělština takže si asi moc nepokecáme. Ledaže bych ho naučil česky.
Jo a na včerejší rozřazovací test ze španělštiny jsem si sice slovíčka zopakoval, ale bylo mi to prd platný, protože tam byly věci, který jsem se nikdy neučil. Jako třeba spoustu slovíček, minulej a budoucí čas a další vychytávky. Dostal jsem se do nejnižšího levlu španělštiny.
První dnešní hodina se nekonala, protože učitel jaksi nepřišel.
Druhá hodina, pravděpodobnost, bude docela výzva.
Zato při třetí hodině si budu chrochat – objektové programování.
No a čtvrtou hodinu si nejspíš zrušim, protože to je anglické psaní a já vlastně ani moc anglicky psát nepotřebuju. Takže si místo toho zkusim dát španělštinu nebo jinej druh angličtiny.
Školu mam jenom v úterý a ve čtvrtek, oba dny stejný rozvrh.
Přiletěl jsem v úterý 21.8. Na letišti na mě čekala buddy s hezky vymalovanou cedulkou “Marek”. Vzala mě přihlásit se na kolej, pak sme sjeli do wallmartu (nejlevnější obchod) pro povlečení a jídlo na večer.
Vyfásnul jsem takový 3 + kk, kde bydlíme 4. v každym pokoji dva lidi a k tomu obývák s kuchyňkou a dvěma sprchama. Zatim jsem potkal oba kluky z druhýho pokoje (flo aus Deutschland a junksu z koreje).
Večer sme se byli podívat v baru Old Mesa, kde maj v úterý některý piva za 1$. Akorát dávaj jenom trojky a jenom v lahvi, ale proč ne
Dostal jsem se do pokoje okolo půlnoci a řeknu vám, že ještě nikdy jsem tolik nebojoval s natažením prostěradla na matraci No trvalo to snad 10 minut.
Dnešek (středa 21.) pro nás začíná srazem v půl devátý se všema exchange studentama a prohlídkou campusu se snídaní, obědem. Tak jdem na to
22.8. STŘEDA 23:24
První ze tří dnů zvaných “orientation week” byl celý jenom o zařizování kartiček, uznávání pojištění, jezení pizzy, focení a učení se jmen naší dvacitečlenné speciální skupiny mezinárodních studentů.
Jo a měl jsem zatim nejlepší burger v americe. Jmenoval se TORO BURGER a měl v sobě avokádo, angus beef jsem si dal medium rare a k tomu hranolky ze sladký brambory, připíjeli sme mexický Corona pivo. Celkově nás to vyšlo na 17$. Ještě asi uplně nejsme v tý spořivý ekonomický náladě
24.8. PÁTEK 20:17
Ve čtvrtek pár přednášek v rámci orientation weeku a dneska (v pátek) jsem psal rozřazovací test z angličtiny, jestli můžu chodit do třídy, kterou jsem si zapsal. BTW napsat si ten test stálo 30$ a byl ryze americkej. V tutoriálu před každou částí mi počítač vysvětloval, jak se ovládá myš a jak se roluje delším dokumentem Test jsem napsal na pohodu, takže si třídu můžu nechat. Na další rozřazovací test pudu v pondělí. Je to španělština, takže si o víkendu chci trochu osvěžit slovní zásobu, aby mě nešoupli do uplnejch základů
Taky jsem si dneska pořídil po dlouhym zjišťování americký číslo. Nakonec u T-Mobile, protože tady má nejlepší signál. Dali sme si 4 čísla pod jeden účet a týpek nám díky tomu odpustil aktivační poplatek a místo cca 56$ měsíčně platim 41$. Jo a jak hovory, SMS, tak internet je v tom neomezenej
V MHD se platí řidičovi do mašiny přesná suma – mašina nevrací a řidič u sebe nemá prachy. Několikrát jsem přeplatil, protože jsem neměl přesnou sumu. Autobus nečeká na zaplacení, takže se daj drobáky hledat za jízdy.
V MHD je každá zastávka na znamení, což mi taky dává smysl. Pokud člověk chce vystoupit, zatáhne za lanko, které se táhne po obou stěnách autobusu.
Když přestupujete z jednoho autobusu na druhej, dá se u řidiče pořídit levnější transfer ticket. To jsem zjistil až druhej den, asi tak po 5 přestupech
Za volantem autobusu tu lze potkat daleko více žen než u nás. A zatim jsem viděl samé černé šoférky, většinou s dredy nebo copánky.
Semafory tu maj až za křižovatkou, což dává mnohem větší smysl. A taky tu jsou všechny světelný křižovatky čtvercový, aby to amíci neměli moc těžký.
Jakože pudu běhat. Mimochodem v crocsech, protože pořád lepší než jít běhat v kopačkach. Ještě jsem se nedostal k tomu si koupit normální boty :/
Cesta nahoru probíhala asi takhle
http://runkeeper.com/user/cilf/activity/113274741
Nahoře na mě čekal překrásný pohled:
13 hodinovej let v economy bylo peklo, nemohl jsem se tam pořádně vejít. Letěli jsme takovou divnou oklikou přes Británii, Island, Gronsko, Kanadu až do LA. Celkově asi 10200km.
Měl jsem v plánu začít řešit ubytování v LA až po příletu, jako jsem to udělal v Římě. Paní na italském letišti ale řikala, že budu mít problém, pokud nebudu znát adresu, kde v USA bydlim. Problémy rád nemam, a tak jsem si zaplatil letištní wifi za 5,5€ a jal se hledat nejlevnější hotel v LA. Moc jsem neřešil lokaci, protože jsem si řikal, že se všude dostanu pomocí MHD. Nejlevnější na hotwire byl za 37Ł (nevim proč se mi jejich web přepnul do liber, ale tlačil mě čas, tak jsem to neřešil). No a adresa se nakonec hodila, protože jsem jí musel napsat na dokumenty odevzdávané na celnici. Teda spíš jsem tam asi měl napsat adresu koleje, kde budu následující rok bydlet. Ale to bych si jí musel někam poznamenat, že jo. Takže se mi adresa hotelu šikla, protože to byla jediná adresa v USA, kterou jsem znal.
Na celnici po mně chtěli papír DS-2019, kterej jsem si omylem nechal v odbaveném baťohu. Naštěstí s tim celník nedělal žádnej tyjátr, nechal si tam muj pas a poslal mě najít si baťůžek.
v LA bylo 25 stupňů, takže jsem zamířil rovnou na pláž. Ačkoliv to na mapě byly asi tři centimetry, cesta tam trvala 40minut. Pacifik byl tak akorát vlažnej, vlny se taky odehrály. Akorát ve vodě plaval nějakej plevel. Ještě že nejsem žádná fiflena.
Zkusil jsem si dát hamburgr(10$) a musim říct, že byl uplně obyčejnej. Ale možná to bylo tim místem, který bylo taky dost obyčejný. Příště se někoho zeptam, kam si zajít na dobrej hambáč.
Cesta MHD na hotel ze santa monica beach trvala krásný dvě hodiny díky bohu za free wifi u obchoďáku a google mapy s MHD. Jinak bych se na hotel nikdy nedostal.
Hotel byl v pohodě, s bazénem, tv. Akorát ta matrace byla nějaká měkká, což mi vlastně tentokrát ani tolik nevadilo – spal jsem jak zabitej.
Trochu jsem si pospal, a tak už jsem dopoledne před odletem nestihl vůbec nic zajímavýho. Teda kromě toho, že jsem přestupoval v nějaký divný části města a autobus, na kterej jsem měl nastoupit, mi ujel, takže jsem se potom půl hodiny snažil netvářit se jako naprostej turista, abych to bezpečně přežil.
Let z Prahy do Říma byl hodně v pohodě. Neměli dost místa v Economy třídě, tak mě šoupli do Business Starala se tam o mě moc pěkná slečna a pořád mi nosila nějaký jídlo a pití. Docela jsem litoval, že se mi tohle nepoštěstilo na letu přes oceán.
Na letišti mě čekalo příjemných 34 stupňů. Akorát jsem vystoupil špatnou stranou letiště. Abych se dostal ke svému odbavenému baťohu, musel jsem jít znovu přes bezpečnostní rám vchodem pro zaměstnance. Maj to tam prostě debilně značený.
Do centra jsem se dostal vlakem za 16€. Prošel jsem si centrum okolo Kolosea, ochutnal prosciuto pizzu (7,5€) a musim říct, že nebyla dobrá. Asi smůla na podnik. Ale zmrzlina s příchutí stracciatella (3,4€) byla naprosto famózní.
Přespání jsem si našel na Foursquare. Povedlo se mi najít backpacker hostel blízko nádraží jménem The Yellow. Byl přesně podle mýho gusta Dole bar, kde se potkávali mladý lidi z celýho světa, a ve sklepě beer pong arena. Nahoře teplá sprcha. Pokoje po 4 lidech. Krásně utracených 30€
Řím asi neni uplně nejlepší (nejlevnější) párty destinace pro Evropany, protože tam jsem nepotkal ani jednoho.
Kvůli místnímu nařízení přestalo téct pivo a veškerý alkohol přesně ve dvanáct. Ale k mému překvapení to vůbec neubralo na kvalitě zábavy mezi cestovatelema, akorát byly prázdnější stoly No ne, nepřeháněl jsem to a šel jsem spát brzy, abych byl schopný vstát v 5:20 a dostal se tak s dostatečnou rezervou na letiště.
Sumasumárum:
- Řím mě vyšel na 80€.
- Všichni jsou tam přičmoudlí.
- Musim častějc kontrolovat email, protože odpoledne jsem dostal nabídku na přespání od jednoho couchsurfera, ale přečetl jsem si jí až když jsem byl ubytovaný na hostelu.
Vymodlenej zvací dopis přišel až v půlce června. V tu chvíli se naplno rozjelo papírování a zařizování. K němu byly přiložené UTEP ID, SEVIS ID a papír DS-2019. UTEP ID patří na žádost o kolej. Před sjednáním schůzky na ambasádě je nutné vyplnit DS-160. Vyplnění trvá cca půl hodiny a zajímají je i věci jako čas odletu příletu do USA nebo jestli jedete do Ameriky provozovat prostituci. Nebo taky jestli jste členem nějaké teroristické organizace. Doporučuji dávat pozor při vyplňování Lejstro DS-2019 se podepíše a nakráčí se s nim na ambasádu pro vízum. Na ambasádu s sebou taky index, doklad o zaplacení SEVIS poplatku, 160$ nebo 3200Kč cash, pas, a doklad o zaplacení 150Kč za kurýra. Kurýr po vyřízení víza doveze zpátky pas a je zákeřný, protože musí být zaplacen složenkou na poště nebo složením peněz na přepážce v bance. Pas se mi s nalepeným vízem vrátil po pár dnech. Na ambasádu si musí člověk domluvit schůzku přes internet na konkrétní čtvrt hodinu. Pak se ale stejně jede systém kdo dřív přijde, takže doporučuju přijít co nejdříve.
LETENKY
Vybíral jsem mezi možnostmi Praha – New York – El Paso a Praha – Los Angeles – El Paso. Cenově to vycházelo dost podobně a časově taky. Nakonec vyhrálo LA, protože tam maj pláže a já se chtěl vykoupat před tim, než doletim na tu elpasí poušť. Do cesty se mi přimotal ještě jeden přestup a to v Římě. Nechal jsem si na přestup celé odpoledne a noc, takže jsem si stihl ještě prohlídnout město a večer trochu popít.
OČKOVÁNÍ
Chtěli po mně ofocený mezinárodní očkovací průkaz se záznamem o proběhlém očkování proti meningitídě. To samozřejmě nebyl problém, protože po tom, co jsem se vrátil z Vietnamu, jsem očkován proti všemu
POJIŠTĚNÍ
Ve zprávách z pobytu mých předchůdců jsem se dočetl, že pojištění od Generali je bezproblémové. Doufam, že nebudu mít šanci si to ověřit.
PŘEDMĚTY
FELu musím zpátky přivézt minimálně 10 kreditů za semestr, což v pohodě pokryjou dva až tři předměty. Na první semestr jsem si namíchal zajímavý koktejl ve složení angličtina, španělština, objektové programování a pravděpodobnost
FINANČNÍ DOHODA
To jest smlouva, na základě obdržím “Stipendium z programu MŠMT na podporu mobility studentů veřejných vysokých škol”. Je to udělané tak, že ta částka přesně pokryje výdaje potřebné na zaplacení ubytování a jídla pro příchozího exchange studenta. Takže jsem k tomu rovnou podepsal i darovací smlouvu, že se celá tato částka rovnou přesune na účet ČVUT. A já mám v El Pasu nárok na to samé, takže nemusím platit ubytování a ještě dostanu někdy začátkem září příspěvek na jídlo.
K podpisu finanční dohody je nutné přinést potvrzený studijní plán, který říká, jaké předměty budu studovat v zahraničí a za jaké místní mi budou uznány. Dohoda se váže pouze na studování těchto předmětů, ale nic neříká o jejich (ne)splnění, takže no stres ve zkouškovém. Jestli jsem to teda dobře pochopil
Tím celá sranda začala. Postup je hezky popsaný na stránkách cvut.cz. Nejdůležitější je neprošvihnout deadline (konec listopadu) podání přihlášky. Ale slyšel jsem i o případě, kdy po deadlinu se s tim ještě dalo něco dělat Na test z angličtiny se dá relativně dobře připravit – úlohy hodně podobné těm z FCE certifikátu a třeba na helpforenglish.cz je těhle úloh na procvičení více než dost. Asi po dvou týdnech následoval krátký(10min ve dvou) pohovor v angličtině s koordinátorkou a dalšími příjemnými postaršími dámami. No need to be nervous Třetím dílem k celkovému hodnocení je studijní průměr za celé studium na VŠ se kterým se v době podání přihlášky už stejně nic nedá udělat. Naštěstí špatný průměr není překážkou, já měl lehce nad dva a místo v USA jsem dostal
Poté, co jsem byl vybrán z ČVUT strany, jsem si vyplnil UTEP přihlášku. Na základě této přihlášky mi UTEP zaslal papír jménem DS-2019, se kterým se potom jde rovnou pro vízum. Tudíž už k této přihlášce musí být přiloženo potvrzení o pojištění a výpis z účtu dokládající dostatečné finanční zázemí. Pojištění jsem si zjednal online u komerčky a k přihlášce přiložil potvrzení v češtině, tak nevim, co jim to tam dalo V mém případě bylo třeba doložit asi $8000(na dva semestry), z toho asi $4000 dává škola ve formě kapesného. Pořád ale zbývalo ukázat na papíře (výpis z bankovního účtu v USD) 80k Kč, což jsme ani já, ani rodiče neměli. Jako alternativu (nabízenou formulářem) jsem si nechal napsat od zaměstnavatele, že mu budu po dobu studia poskytovat vzdálené konzultace za hezkých $1000 měsíčně. A zkousli to
Následovalo nekonečné čekání na potvrzení přihlášky a zmiňovaný papír DS-2019. Toto mělo dorazit během května. UTEP koordinátorka si ovšem dala na čas a všechno poslala až v polovině června. Hlavně že to vůbec poslala
Tak samozřejmě můj
Už na bakaláři jsem se snažil vycestovat a ačkoliv jsem dostal místo přes Erasmus na rok v Anglii, nikdy jsem tam ve skutečnosti neodjel, protože z důvodů šetření bylo zrušeno jedno z pěti míst přidělených na mnou vybranou univerzitu a bohužel díky mému zářnému studijnímu průměru padl černý petr na mě.
- A že máš chlapče už koupenou letenku, protože jsme ti tento rozsudek sdělili až koncem července, to je jenom tvůj problém. Erasmus studentem se totiž staneš až po sepsání finanční dohody.
- Tak jo, dík a čau. :-/
Nenechal jsem se odradit a v prvním roce na magistru jsem se opět přihlásil na výjezd. Dostal jsem se jak do Švédska před Erasmus, tak do Ameriky přes bilaterální dohodu. Abych zbytečně neblokoval místo ve Švédsku někomu jinému, ihned jsem potvrdil místo v Americe. Na sever Evropy to mam co bych ze Strahova dohlíd, tak jsem si zvolil zajímavější a vzdálenější destinaci.
Spolubydlící mi doporučil jako nejlepší možnost z nabízených partnerských škol univerzitu v El Pasu, Texasu. Sám tam rok předtím byl na výměnném pobytu a nejradši by se tam vrátil zpátky. Toto tvrzení ve spojení s teplým podnebím mi stačilo k rozhodnutí – UTEP!
Zdravim lidičky. Tenle blog jsem si založil ku příležitosti jednoročního výměnného pobytu v Americe. Chtěl bych zde zvěřejňovat nové zážitky a poznatky, abych Vás nemusel otravovat nic neříkajícími statusy na fb. Touto formou bych chtěl nakrmit všechny, které zajímá, jak se mám a co dělám Také by jednotlivé příspěvky mohly posloužit jako návod pro nadcházející cestovatele aneb s ČVUT do zahraničí snadno a rychle
Co si od toho slibuji já? Chtěl bych se tímto způsobem slohově rozepsat, aby mi oponent nesundal diplomku tak jako se mi to stalo s bakalářskou prací, kterou jinak výbornou ohodnotil za B právě kvůli slohové stránce. Zároveň mi tento blog bude sloužit jako osobní deníček (který jsem si nikdy nebyl schopný vést). Tak uvidíme co z toho bude a držte mi palce, ať se dokopu k pravidelnému psaní
